Seychely na vlastní pěst

Seychely byly jedním z mých cestovatelských snů co jen mi paměť sahá. Protože pouhé trávení času v resortu či pasivní nastavení těla slunečním paprskům nikdy nebylo moje hobby, i dovolenou na Seychelách jsem si naplánovala tak, aby mi vyhovovala.

Nabídky od cestovních kanceláří jsem prošla, možná si někde z popisu vzala trošku inspirace, pokud zde zmínili místo, které při návštěvě ostrovů nesmíme opomenout. Ale trávit čas v resortu nebo na hotelové pláži, to nebyl směr, kterým jsem se chtěla vydat. Chtěla jsem víc. Proto jsem dlouhé týdny strávila plánováním a zjišťováním možností dopravy, ubytování, výletů, stravování.. zkrátka jsem chtěla být v obraze, abych mohla naplánovat itinerář a pak už si jen užívat nádherné prostředí těchto tropických ostrovů.

Na největší ostrov Mahé jsme přiletěli po ránu s přestupem v Curychu. Jak už to tak bývá, když v únoru z našeho podnebí během několika hodin vystoupíte v podnebí tropickém, byla to rána, ale ve chvíli, kdy nás přivítalo slunce nad rozpálenou plochou letiště v Mahé, ze mě spadly všechny starosti, které jsem doma zanechala a ač to zní trošku “macešsky”, zapomněla jsem pro tu chvíli i na své děti, které budou následujících 9 dní trávit s babičkou a dědou.

Čtvrtý den jsme auto nechali podle instrukcí stát u přístavu a odpluli na další ostrov, Praslin. Tady jsem našla ubytování asi 1 km od přístavu a tak jsme s krosnami na zádech šli najít své útočiště. Protože je to malý ostrov, vyčlenila jsem na jeho návštěvu jen tento jediný den, kdy jsme ráno na ostrov připluli, a troufám si říci, že to stačilo. Součástí našeho ubytování byla i nabídka dopravy po ostrově, takové osobní taxi za slušnou cenu, a této nabídky jsme s vděčností také využili.

Další den ráno jsme se opět trajektem přesunuli na náš poslední ostrov, La Digue. Zde jsme si hned po příjezdu a ubytování půjčili kola, abychom měli pohyb po ostrově snažší. Nicméně La Digue je tak maličký, že párkrát šlápnete do pedálů a jste na konci ostrova. Na La Digue jsem chtěla hlavně kvůli přírodě a už po příjezdu jsem se cítila jako v ráji. Útesy, které obklopují tuto oázu klidu, tu střeží poklidnou atmosféru ostrova a místní lidé si svým přátelským přístupem okamžitě získali mé srdce.